Cestujeme po Čechách

, Moravě a Slezsku

Divoká Šárka

Přírodní rezervace, na úbočí Šáreckého potoka a na kopcích kolem, se nachází v těsné blízkosti Prahy. I přes studené počasí, které ještě před několika dny doplnila vrstva sněhu, jsme se rozhodli vyrazit do přírody. Pořádné oblečení, pití a něco malého k jídlu dáváme do batohu a s nabytým fotoaparátem míříme k Šáreckému údolí.

Vyrážíme něco po druhé hodině odpolední. Všude je sníh, jen silnice jsou již posypané a čisté. Doufáme, že v pro výlet v tomto počasí se rozhodlo málo lidí, protože bychom si rádi udělali nějaké pořádné fotografie. No, už u tramvajové zastávky Veleslavín, míjíme skupinku lidí, která je vyzbrojena mapkou a holemi. Asi sami nebudeme, dojde nám. Po chvilce chůze přicházíme k restauraci Džbán. U ní se nachází jedena z nejoblíbenějších cest Šárkou. Jí tvoří udržovaná asfaltová cesta, která ubíhá po okraji smíšeného lesa. Nalevo od nás spatřujeme rozlehlé fotbalové hřiště, s jednou malou tribunou.

Na první „rozdvojce“ si vybíráme cestu, která je širší a míří z prudkého kopce do stínů stromů, které rostou na bocích Šáreckého údolí. Cestou míjíme i první studánku, ze které trvale teče čistá voda. Ta také hučí kdesi před námi i po naší pravé ruce, to je určitě Šárecký potok. Po asfaltové cestě dolů s námi sjíždějí i dva cyklisté, které jedou po své vyznačené stezce.

Po prudkém klesání se dostáváme na úroveň potoku. Je to asi metr dvacet široké Koryto, ve kterém je momentálně ze sněhu celkem dost vody. Voda přeskakuje přes kořeny a velké kameny s temným hukotem. Je bohužel zakalená a celkem dost špinavá, v některých místech se dokonce objevuje béžová pěna. Pokračujeme proti směru jejího toku, přes pěkný mostek s kovaným zábradlím, k malému prokácenému území. Na něm stojí jeden z trvale obydlených domů, kterých v Šárce je opravdu jen pár. Tento statek je zrekonstruován, ale příliš toho z něho nevidíme, protože je lemován vysokou bílou stěnou.

V dalším údolíčku narážíme na zde již tradiční hostinec s nádhernou malbou na stěně, jedná se o hostinec dívčí skok. Prodávají zde malé i větší občerstvení, kterým si můžete zpestřit cestování krásnou přírodou. Když se podíváme směrem vzhůru, spatříme, jak se nad námi ve výšce tyčí kamenná stěna. Podle lidí, kteří nám pohled opětují, shledáváme, že je také přístupná.

Údolí hostince se otevírá do větší šířky a po znovu přejití potoku se dostáváme k bráně zdejšího koupaliště. Jedná se o venkovní koupaliště s velkým i menším bazénem, které jsou doplněny malou skluzavkou. Na posekané louce za plotem jdou i v nadílce sněhu zahlédnout stoly a lavičky. Zavřená brána a vypuštěná voda nám stejně jako počasí brání vstupu, koupaliště je přes zimu uzavřené. Nikoliv však bufet vedle něho. Pokud jste si nevybrali nic u Dívčího skoku, je podle vše možné si to zde vynahradit například párkem v rohlíku.

To už ovšem dnes poněkolikáté překračujeme Šárecký potok a jdeme volnou chůzí po mírně stočené cestě. K cestě se znenadání přibližují skalní stěny. Mezi nimi je místo jen na potok, cestu a pár hubených stromů. Zde už rychlá voda potoka opravdu skáče přes množství kamenů, jež sem popadali z okolních skal. Na vrcholku jedné objevujeme starou malbu vykreslující kalich. Otočíme se za vzdáleně se ozývajícím dětským křikem. Ozývá se odněkud shora, děti nevidíme.

Překonáním stoupání a několika dalších můstků, docházíme na počátek potoka. Na spodní výpust nádrže s příhodným jménem Džbán. Na jeho kraji se nachází hejno kačen, které přes zimu nahradily lidi ze zdejšího koupaliště. Lidi z vyvýšeného chodníku házejí kousky rohlíků nebo chleba, načež se o něho o několik metrů níže ve vodě kačeny poperou. Vydáváme se však na druhou stranu, než je vyvýšený chodník. Vydáváme se po široké cestě, spíše po silnici, dlouhou zatáčkou nahoru, blížíc se ke konci naší cesty. Za zatáčkou následuji výstup mírným kopečkem ke zdejšímu McDonaldovi. U něho nalézáme děti, nejsme si však jisti, zda to jsou ty, co jsme je slyšeli křičet dole. Pravděpodobně nikoli, ale nebyli jsme tu kvůli dětem, ale kvůli přírodě. Naposledy se otáčíme zpět a spatřujeme skalní vyvýšeninu tyčící se nad cestou, po níž jsme šli. Je tu krásný výhled a ticho tu ruší mimo dětí, jen Evropská ulice za námi. Nasedáme do tramvaje na stanici Divoká Šárka a míříme zpět domů.

diskuze

zatím nejsou žádné komentáře. Buď první a napiš svůj názor na reportáž!

Přihlášení

email:


heslo:



registrace | nápověda k webu

fotogalerie

statistika

autor:Panthy
zobrazeno:1108x
hlasovalo:1 člověk
hodnocení:1
TOPlist