Cestujeme po Čechách

, Moravě a Slezsku

Lysá hora ve dne v noci

Přes 10 tisíc výškových metrů a 170 kilometrů. Za 23,5 hodiny. Zbyněk Cypra, vítěz
Zimního mistrovství ČR v horském maratonu jednotlivců, vyběhl na nejvyšší vrchol
Moravskoslezských Beskyd čtrnáctkrát za jeden den. Prověřit na Lysé hoře fyzické
i psychické síly se kromě něj rozhodlo ještě 572 dalších závodníků. Extrémní zimní
podmínky je neodradily. Naopak. Přilákaly je.

Profesionální sportovec Libor Uher organizuje lysohorskou čtyřiadvacítku, jediný zimní závod svého druhu v České republice, nejen pro špičkové extrémisty, ale i širokou sportovní veřejnost. Na otázku: Kolikrát za den zvládnu otočit dvanáctikilometrový okruh s převýšením 750 metrů? si tak mohou odpovědět závodnice a závodníci různé síly, vytrvalosti i věku.

„Rychlost pohybu, strategii odpočinku, jídla a spánek si každý volí podle své aktuální fyzické a psychické situace,“ zní první pravidlo mistrovství. Účastníci podle nich mimo jiné musí k postupu využívat také pouze své vlastní fyzické síly. Pořadatelé povolují trekové hole, sněžnice, mačky a nesmeky. Při výstupu se ale závodníci nesmí nechat táhnout psem nebo jiným člověkem. Při sestupu zase pravidla zakazují lyže, saně, boby i igelitové sáčky. Blíží se desátá hodina a v sobotním mínus pětistupňovém, zároveň ale slunečném dopoledni se před hasičskou zbrojnicí v Malenovicích řadí vytrvalci ke startu. Připevnit nesmeky, elektronický identifikační náramek, pořádně zavázat boty, připnout návleky a nasadit brýle. Ve vzduchu je cítit odhodlání, očekávání i soutěžní nervozita. Hromadné odpočítávání posledních sekund připomínající Silvestr. Start! V čele, směrem k prvnímu kontrolnímu bodu a zároveň zázemí – hotelu Petr Bezruč, běží hlavní organizátor s dalšími favority závodu. Libor Uher si může dovolit účast na maratonu hlavně díky sehranému pořadatelskému týmu, jehož základ tvoří zkušení organizátoři z jeho další vytrvalostní akce – Beskydské sedmičky.

Od startu neuplynula ještě ani celá hodina. Polský tým ve složení Piotr Hercog a Marcin Swierc si už ale na konto připisuje první dokončený okruh. Jedinou přiměřenou reakcí je němé otevření úst a vyvalení očí. Polští borci, vítězové extrémní horské štafety dvojic, přidali v dalších dvaadvaceti hodinách ještě osmnáct okruhů.

Krásné zimní počasí, téměř dva metry sněhu a výhled až na slovenské Tatry přilákaly na Lysou horu hodně turistů. Závodníci tak kromě potoka a padlých stromů musí přeskakovat a obíhat také děti na bobech a lopatách, psy a skialpinisty., Když je míjejí poskrovnu oblečení běžci, výletníci nechápavě kroutí hlavami: „Co je to za šílence?!“ Jak by asi závodníky nazvali, kdyby tušili, že někteří z těch šílenců sbíhají z vrcholu potřetí, počtvrté... Kromě lehce přehlédnutelného elektronického náramku nejsou běžci nijak označení a hodně turistů jim z cesty neuhýbá. Pravdou je, že kdyby ustupovali před každým závodníkem, cesta by jim určitě trvala alespoň o hodinu déle. Ti, kteří úhybný manévr udělají, uslyší pokaždé vychované poděkování. „Tolikrát během čtyřiadvaceti hodin jsem ‚děkuju‘ ještě v životě neřekl,“ přiznává Zbyněk Cypra.

Pulsmetry pípají a pípají. Ale i na závodnících bez sportovních hodinek a pásů na měření tepu jde poznat, že některé z prvních okruhů jsou často krizové. Jejich těla si ještě nezvykla na náročné tempo a podmínky. Počáteční euforii a nervozitu střídá únava a bolest, později vyčerpání. Zohýbané trekové hole, zničené nesmeky, namožené kotníky a kolena nebo žaludeční nevolnost z únavy. Seznam ztrát a úrazů není příliš dlouhý. Několik závodníků sice odstoupilo kvůli zdravotním problémům, ale pomoc horské služby nebo záchranářů nikdo nepotřeboval.

Lysá hora i počasí vytrvalcům přálo. A oni sami byli „rozumně šílení“. Dostatečně odpočívali v depu, nenosili zbytečné věci, měli poměrně dobré vybavení. Účastníci, kteří dodrželi opravdu všechny rady zkušeného hlavního organizátora vypsané na internetových stránkách závodu, si dokonce vyholili rozkrok i podpaží a společně s chodidly si jej namazali mohutnou vrstvou dětské vazelíny nebo indulony. „Žmolky z chlupů v kombinaci se solí potu dokážou rozedřít do krve každou pokožku a zastaví i hodně odolné jedince,“ vysvětluje Uher hlavně pro některé mužské účastníky těžko stravitelné doporučení. Namazáním se zase dá předejít opruzeninám. Další radou, která mohla sportovceamatéry překvapit, bylo zalepení prsních bradavek náplastí. „Při použití funkčního spodního prádla dochází často k totálnímu rozedření těch čuplíků, které se naježí zimou,“ zdůvodňuje na první pohled nezvyklý úkon Libor Uher.

Blíží se pátá odpolední hodina a zapadá slunce. Teplota klesá. i závodník, který celý den běhal pouze v tričku s krátkým rukávem, se už přioblékl. Prsty na končetinách, nos a ústa omrzají. Propocené oblečení tuhne. v šest hodin už má každý závodník na hlavě rozsvícenou čelovku. Šipky, kterými byla trasa označená už přes den, jsou sice reflexní, organizátoři ale na stromy připevnili ještě blikačky.

„Líbí se mi, je zajímavá,“ říká o trase závodu Miroslav Čulík z Ostravy. Nejnamáhavějším místem je podle něj nástup po modré turistické značce hned za hotelem. „A výstup z Malchoru na vrchol Lysé,“ popisuje Jiří Tuza z Příbora druhé obtížné místo, na kterém se také většina závodníků shoduje. „Pak už to ale jde, sníh pod nohama drží, nikde to není zledovatělé,“ chválí Čulík kromě trasy i podmínky.

Organizátoři v noci kontrolují povinnou výbavu. Kromě čelovky musí mít všichni náhradní baterie, alufolii a nabitý mobil. Někteří závodníci si noční část závodu chválí. Josef Soukal z kroměřížského týmu Mydvani běhal například raději potmě proto, že neviděl tak dobře jako přes den, co ho ještě čeká. Jiní ale měli v noci krizi: „Noc byla... přísná,“ hledá ten nejlepší slušný výraz hlavní organizátor a zároveň účastník závodu jednotlivců. „Nejhorší to bylo, klasika, od tří do šesti ráno. To jsem byl úplně na kaši,“ přiznává Libor Uher, který se s dvanácti a půl okruhy umístil na třetím místě.

Obzor začíná růžovět. Ticho začínajícího dne ruší jenom křupání sněhu pod běžeckými botami vytrvalců, jejich oddechování a vrzání trekových holí. i po jedenadvaceti hodinách námahy v extrémních zimních podmínkách a terénu má většina z nich stále sílu děkovat, když jim uhnete ze stezky, zavtipkovat a zapózovat fotografovi nebo kameramanovi. Z vrcholu Lysé od kontrolního stanoviště se ozývá zvonění. Organizátoři ve žlutých reflexních vestách povzbuzují sportovce kravským zvoncem. Nebo je budí? Hudbu ve sluchátkách mají někteří tak hlasitě možná právě proto, aby za chůze neusnuli.

Podél trasy jsou nespočtem trekových holí vytečkované dva pruhy. Přes noc pánové také zapracovali na žlutém značení svého teritoria. Ve sněhu a v takovém množství je nepřehlédnutelné. Do příkrých svahů závodníci vyběhali dokonalé schody, směrem dolů si přes noc vyrobili skluzavky. Na nepříliš častých rovných úsecích trasy je sníh udupaný na nejjemnější prášek.

V maratonu jednotlivců i štafetě dvojic je pět kategorií podle věku. Týmy se registrují podle věku staršího. Dále se závodníci a závodnice dělí podle pohlaví. Štafetu navíc může běžet smíšená dvojice, tak zvaný mix. Do tří kategorií, a to jednotlivci ženy do dvaceti let, tým ženy do dvaceti let a tým.

Nejlepší. Na prvním místě Zbyněk Cypra, druhý Petr Míl, třetí Libor Uher – pořadatel závodu. Ženy nad padesát let, se ale nepřihlásily žádné účastnice. v celém závodě tak je dvaadvacet kategorií.

V průběhu zimního mistrovství a i na závěr při vyhodnocování výsledků mají pořadatelé problémy s technikou. Vedení hotelu Petr Bezruč navíc trvá na rychlém opuštění a vyklizení pronajatých prostor. „S takovým přístupem jsem se ještě nikdy nesetkal,“ komentuje Libor Uher nevstřícné chování personálu a vedení hotelu k organizátorům i závodníkům. Venkovní teplota se sice neblíží k nočním mínus dvaceti, ale účastníci a jejich rodinní příslušníci nebo kamarádi čekající před hotelem na vyhlášení výsledků jsou už pořádně promrzlí a nedočkaví. Někteří odjeli, ještě když byl závod v plném proudu a další nevydrželi více než hodinu čekat na opožděné vyhlašování.

Organizátoři se tedy z časových, provozních a klimatických důvodů rozhodli vyhodnotit pouze tři nejrychlejší muže, ženy a týmy v absolutním pořadí. Předávání medailí, pohárů a dalších cen má hořkou příchuť. Je uspěchané. Několik závodníků se zlobí, že nejsou vyhlášeny všechny kategorie. Nedůstojné zakončení akce trápí i pořadatele.

I přes některé nedostatky bude většina účastníků na závod vzpomínat dlouho a v dobrém. „Je spousta dní v životě, ze kterých si nepamatujete ani minutu. A pak přijde den, který si prožijete od první do poslední hodiny a vzpomínáte na něj dlouhé roky,“ zmínil při propagaci závodu Libor Uher. A měl pravdu. Touha po překonání sebe sama, nadšení a odhodlání vyzkoušet své limity totiž spojily lidi z různých koutů Česka, ale i Polska a Slovenska, lidi různého věku i vybavení. Šestnáctiletý závodník běžící vedle čtyřiašedesátiletého, profesionální sportovec v nejlepším funkčním prádle vedle amatéra s děravými botaskami, smíšené pocity mužů když je předbíhají trénovanější ženy, hodně osobitý projev komentátora... to vše bylo příčinou nezapomenutelné atmosféry, která na konci ledna ovládla celý Malejovický kotel.

„Lysou teď dlouho nechci ani vidět,“ směje se Petra Mücková závodící v kategorii jednotlivců do třiceti let. Za týden, možná i dříve, budou ale u lysohorského vysílače někteří závodníci stát znovu. Třeba při tréninku na další ročník extrémního závodu Beskydská sedmička, jehož propozice budou organizátoři prezentovat za čtrnáct dní ve frýdeckomísteckém kině. A kde mimochodem zopakují se vší parádou, jak se na výkony soutěžících sluší a patří, závěrečný ceremoniál závodu 24 hodin na Lysé hoře a vyhlásí vítěze všech dvaadvaceti kategorií.

Jak a kde se přihlásit?

Na oba závody, Lysou horu – 24 hodin i Beskydskou sedmičku, se dá přihlásit pouze on-line. Závodníci musí na internetových stránkách www.lh24.cz nebo www.beskydskasedmicka.cz v registračním formuláři pravdivě vyplnit informace o sobě (a svém partnerovi) a ve stanovené lhůtě od přihlášení zaplatit startovné. Pokud chtějí ušetřit, měli by se zaregistrovat a odeslat platbu v první registrační vlně. Závodníci přihlášení až v dalších registračních vlnách totiž nedostanou trička závodu a cena startovného je vyšší o sto až dvě stě korun.

diskuze

zatím nejsou žádné komentáře. Buď první a napiš svůj názor na reportáž!

Přihlášení

email:


heslo:



registrace | nápověda k webu

fotogalerie

statistika

autor:Barbora Fialová
zobrazeno:1303x
hlasovalo:2 lidi
hodnocení:2
TOPlist